ROZHOVOR | Milan Brabec: „Kluci jsou moje druhá rodina. Společně jsme dokázali něco, čemu spousta lidí nevěřila.“

První sezóna dorostu TJ Slovan Havířov v krajské soutěži je minulostí. Jak ji hodnotí trenér Milan Brabec? Co říká na výkonnostní posun svých svěřenců, kde vidí prostor ke zlepšení a proč nakonec zůstává i přes myšlenky na odchod? Čtěte velké povídání s člověkem, který prošlapal cestu žákovským i dorosteneckým kategoriím Slovanu.

1) Ahoj Milane, první sezóna v krajské soutěži je za vámi. Pojďme bilancovat – desáté místo a 30 bodů ze 26 zápasů. Jak celkově hodnotíš ročník?
Cíl byl jasný – pohybovat se ve středu tabulky. Bohužel nám k tomu chyběly čtyři body, a tak to vnímám spíše jako zklamání. Měli jsme řadu zápasů pod kontrolou, ale nedotáhli jsme je do vítězného konce. Na druhou stranu – tabulka byla velmi vyrovnaná. Kdybychom zvládli poslední utkání, mohli jsme být osmí. Musíme si uvědomit, že to byla naše první sezóna v kraji. Týmy jsou kvalitní, fotbal rychlý a tvrdý. Vzhledem k tomu, že náš dorost existuje teprve tři roky a nemáme široký kádr, bereme to jako úspěch. Porazili jsme i vítěze skupiny Dobrou a dokázali potrápit silné soupeře. Gólově jsme byli silní – ale také jsme jich hodně inkasovali. A na tom musíme rozhodně zapracovat.

2) Jarní část sezony ale nebyla ideální. Co podle tebe stálo za kolísavou formou?
Na jaře jsme začali parádně – body, góly, energie. Ale po pár kolech jsme zbytečně ztráceli dobře rozehrané zápasy. Hráli jsme nekoncentrovaně, někdy až odfláknutě. Jako by si kluci mysleli, že rozhodčí pískne v 70. minutě a jdeme domů.
Přitom jsme ukázali, že to umíme – třeba proti Těrlicku, které skončilo třetí. Tam jsme bojovali až do konce a dokázali z nepříznívého výsledku remizovat. Musíme v klucích znovu probudit touhu dotahovat zápasy do konce a ne se spoléhat, že se to „nějak uhraje“.

3) Je někdo, koho bys letos chtěl vyzdvihnout?
Myslím, že kvalita šla nahoru u všech. Máme silné jádro, které spolu hraje od přípravky. Výrazně mě potěšil Daniel Kyncl na stoperu – vedle zkušeného „Papuči“ (Adam Popelka) roste každým zápasem. Motorem týmu je Max Turek, který naběhá neskutečné množství kilometrů a zápas odjezdí.
Skvělý progres udělal Kuba Hampl, který se z obrany posunul nahoru a hned si řekl o místo v áčku. Máme i mladší kluky, kteří makají a chtějí – a to je pro mě důležité.

4) V jednom z pozápasových hodnocení ses nechal slyšet, že po sezóně skončíš. Jak to dopadlo?
Je pravda, že jsem měl období, kdy toho na mě bylo moc. Možná syndrom vyhoření… Cítil jsem, že kluci potřebují změnu, nový impuls. Ale dnes už vím, že v dorostu zůstávám minimálně na další sezónu. Chci tým co nejlépe připravit na druhý rok v kraji. Co bude dál, se uvidí.

5) Vedeš tým prakticky sám. Jak jsi to zvládal a co bude dál?
Ano, vedu kluky od mladších žáků bez asistenta a doteď mi to víceméně vyhovovalo. Bylo to náročné, ale zvládali jsme to jako tým. Kluci byli i mými asistenty – řešili jsme spolu sestavy, změny, taktiku. Ale po osmi letech jsem cítil, že potřebuji pomoc.
A tak konečně budu mít asistenta! Bude jím můj kamarád a bývalý hráč Jaromír Loga (teda doufám, že si to ještě nerozmyslí ?).
Navíc mám obrovskou oporu doma – moje manželka mě podporuje, i když to se mnou někdy nemá lehké. Za to jí patří velké díky.

6) Začínal jsi s 7 hráči v mladších žácích. Dnes hraješ kraj s dorostem. Jak to celé vnímáš?
Je to neskutečná jízda. Když mě před lety oslovil tehdejší předseda Václav Harbáček, šel jsem do toho po hlavě. Začal jsem s torzem týmu, který předchozí trenér opustil se slovy „z nich nic nebude“. První sezóna byla těžká, ale postupně jsme vyhráli okres, založili starší žáky, přešli do kraje. Pak přišel covid, přesto jsme byli třetí. A když přišla výzva založit dorost, opět jsme to zvládli. Dnes budeme hrát druhou sezónu v kraji a loni jsme vyhráli okres. Spousta lidí nám nevěřila – o to větší radost mám, že jsme to dokázali.

7) Někteří tvoji svěřenci už nastupují za áčko. Co pro tebe znamená tenhle progres?
Je to obrovská hrdost. Od začátku byl cíl připravit kluky pro muže – a ono se to opravdu daří. Vidím je na hřišti, vidím jejich výkony a vím, že jednou budou tahouny áčka. Je to výsledek dlouhodobé práce a pro mě osobně velké zadostiučinění.

8) Prošli ti rukama i hráči, kteří dnes působí v akademiích Baníku nebo Karviné. Co to pro tebe znamená?
Je to neskutečné. Samozřejmě je to i zásluha trenérů školičky a přípravky, kteří je skvěle připravili. Jmenovitě bych zmínil Davida a Štěpána Štětinského (Karviná) nebo Dana Janků (Baník). I další kluci měli nabídky, ale zůstali věrní Slovanu.
Je to krásný pocit – vidět, že naše práce má smysl a že i ze Slovanu mohou vycházet hráči pro velký fotbal.

9) V čem se tým nejvíc posunul a co je třeba zlepšit?
Fyzická stránka se zlepšila výrazně – kluci vydrží celý zápas, jdou do soubojů, mají kondici. Co nám ale chybí, je mentální nastavení. Občas místo zodpovědnosti vidím frustraci, zbytečné fauly, hádky. To do dorostu nepatří.
Chceme také zapracovat na kombinaci, držení míče a hlavně pohybu bez balónu. A obranná fáze – inkasovali jsme opravdu zbytečné góly. Tady máme co dohánět.

10) Jaké máš s dorostem cíle do budoucna?
Udržet funkční a konkurenceschopný dorost, to je prioritou. Dorost je těžká kategorie sama o sobě – kluci jsou v pubertě, motivace kolísá, ale věřím, že můžeme ukázat, že máme na víc než loni. A hlavně – ať fotbal kluky baví to je nejdůležitější, výsledky pak přijdou samy.

11) Jak dlouho působíš na Slovanu – a přemýšlel jsi někdy o odchodu?
Trénuju od léta 2017 – takže osm let. A upřímně? Nikdy jsem neuvažoval o tom, že bych šel jinam. Nabídky byly, některé zajímavé… ale Slovan je moje srdcovka. Prožil jsem tady jako hráč nejlepší léta a teď to vracím jako trenér.

12) Klub se od té doby výrazně proměnil – jak vnímáš ten vývoj?
Je to obrovský skok dopředu. Krásné kabiny, kvalitní vybavení, umělka s osvětlením, revitalizace trávníku. Máme spoustu šikovných a licencovaných trenérů. Klub roste a jde správným směrem.
Velké díky patří vedení a všem, kdo Slovanu věří a pomáhají. Třeba se jednou dočkáme i zastřešené tribuny (úsměv).

13) A nějaký moment, na který nikdy nezapomeneš?
Těch bylo spoustu. Výhry v lize, triumf na Bospor Cupu proti týmům o dvě soutěže výš… Každý úspěch s těmi kluky si užívám naplno. Jsou to pro mě jako druhá rodina – někdy táta, jindy trenér (úsměv).
Vzpomínky zůstanou navždy – a přesně pro tyhle momenty ten fotbal milujeme.

14) Co bys chtěl vzkázat svým hráčům a fanouškům?
Hráčům přeju hlavně zdraví a chuť do fotbalu. Ať je baví, co dělají – ať už ve Slovanu, nebo jednou jinde.
Fanouškům děkuju – jste náš dvanáctý hráč. Věřím, že vás uvidíme i na zápasech dorostu, protože kluci si tu podporu zaslouží. My jsme Slovan!

Milane díky za tvůj čas a velmi obsáhlý, upřímný a emotivní rozhovor, ať se daří v další práci!